Hlasování

Po odeslání vám na zadaný e-mail přijde zpráva, kterou je pro započítání hlasu nutné potvrdit.

Zavřít hlasování
 
Stážujeme.cz - zpět na hlavní stranu Evropská komise
Jaké zkušenosti s pracovní stáží mají ostatní? Jak můžu získat praktickou stáž Erasmus+? Chci se zapojit do soutěže o eurovíkend!

Zamrzlý život na severu / Daniela Gaiduschová

Hrozilo, že přijde konec světa. Nakupovaly se zásoby a v naší pověrčivé rodině byly spíže zaplněné nejen potravinami, ale dokonce i svíčkami, petrolejem do spěšně sehnaných petrolejek a amulety pro chvíle největší krize. Mělo to přijít 21. 12. 2012. Můžete hádat, zda to byla náhoda nebo snad vyšší síly, že jsem zrovna na toto datum měla koupenou zpáteční letenku z mého pobytu na severu.

Věděla jsem ještě před svým Erasmus zážitkem, že si Finsko zamiluju. Jako malá jsem tam strávila nezapomenutelné okamžiky, když jsem s kamarády barvila kamínky vzorem berušky u jezera ve stínu bříz, když jsme skákali do ledové vody po finské sauně a také když jsem se nesměle pokoušela používat první anglická slovíčka, abych se dozvěděla, kudy vede cesta na polární kruh za Joulupukkim, místním Santa Clausem. Teď se moje dětské vzpomínky měly opět oživit a mně vlastně ani nevadilo, že v den mého návratu má končit svět. Pro mě skončí ve Finsku, ideální situace.

Rodiče naznali, že v této zemi budou jistě bezpečnostní opatření (stejně jako všechno ostatní) na vyšší úrovni než v Čechách, a tak s mým časovým plánem souhlasili a severské dobrodružství dostalo zelenou! Menší město Joensuu na východu Finska mě přivítalo říjnovým sněhem. Místní lidí zase neobyčejnou vřelostí a štědrostí, které bychom v Čechách hledali asi marně. Ve Finsku stačilo zajít do obchodu nebo na úřad, pokud jste chtěli vidět vyrovnané lidi, očividně naplněné svou prací a láskou ke světu. Když jsem pak v půli prosince nemohla u pokladny najít platební kartu, milá blonďatá paní za mnou mi nákup sama zaplatila, aniž bych jí to mohla jakkoli vrátit a se slovy: „ Merry Christmas, welcome to Finland!“ nejspíš odešla za polární kruh pomáhat Joulupukkimu potěšit další lidi.

Ty nejneobvyklejší zážitky mě však nečekaly v poklidném, světem skoro zapomenutém Joensuu, ale na vědecko-výzkumné biologické stanici umístěné hluboko v lesích v centrálním Finsku. Chcete-li vidět divočinu v jedné z nejcivilizovanějších evropských zemí, vydejte se sem – k osadě Vihtavuori asi 30 km od nejbližšího městečka Laukaa. Nachází se tu výzkumné centrum MTT Agrifood Research Finland, které se zabývá čištěním a dlouhodobým uchováním rostlinného genetického materiálu té nejvyšší kvality. Kromě medvědů, kterých je v okolních lesích prý spousta, vás tu uvítají velice milí a vzdělaní vědci, kteří se na opuštěné, ovšem prvotřídně vybavené stanici snaží uchovat rostlinný život pro budoucí generace. Jak to dělají? Zmrazují a uchovávají rostlinný genetický materiál v tancích s tekutým dusíkem při teplotě -196 °C – používají techniku kryoprezervace .

V průběhu mého krátkého pobytu na tomto neobyčejném místě jsem se naučila ohromné množství věcí a problematika mě natolik zaujala, že jsem na ní následující rok postavila svoji bakalářskou a potom i diplomovou práci a dostalo se mi uznání a nabídky spolupráce několika českých i zahraničních vědců. To vše začalo v těch mrazivých dnech v lesích kdesi na severu. Sluníčko jsem těch několik měsíců v podstatě neviděla, a ani jsem se přes husté větve za okny laboratoří nesnažila. Jen párkrát jsme zahlédli svítání, když jsme s hostující doktorkou ze Sibiře šli kolem poledne stříhat větvičky šeříku pro založení experimentů. Můžete si ale domyslet, jestli toho lituji…

Na kryobiologické stanici jsem se naučila základy kryoprezervace a moje pokusy s uchováním šeříku a černého rybízu byly úspěšné, na tamním políčku rostou dodnes. Především jsem tam ale objevila to, co by mě v životě bavilo, a za čím se momentálně snažím jít, byť zde v Čechách se značnými obtížemi. Ve Finsku prostě vše bylo tak snadné a stačilo si přát… vždy se objevil nějaký hodný tonttu (pomocník Joulupukkiho) a problémy vyřešil :-) Konec světa nepřišel. Letadlo doletělo, k mému překvapení nikoli na Ruzyni, ale na letiště Václava Havla, a já jsem si uvědomila, že se věci změnily. Kolem mě i ve mně, ale naštěstí hlavně k lepšímu. Cestování člověka vždy obohatí. Vyplatí se toho nebát, ale být za to vděčný. Třeba objevíte svoje životní poslání. 

Zpět na seznam příspěvků

Počet hlasů: 81


Kontakt

V případě jakéhokoli dotazu k soutěži nebo pracovním stážím nás můžete kontaktovat na e-mailové adrese info@stazujeme.cz.

Stážujeme.cz na Facebooku

Sledujte nás na našem facebookovém profilu a nenechte si ujít nové soutěžní příspěvky a také rady a zkušenosti současných i bývalých stážistů.


30 let programu Erasmus
Sledujte nás na našem facebookovém profilu a nenechte si ujít nové soutěžní příspěvky a také rady a zkušenosti současných i bývalých stážistů.

(C) Zastoupení Evropské komise v České republice 2017.
Všechna práva vyhrazena